Krásná vyjížďka
Byl krásný zimní den. Vrata se za námi zavřela a my jeli za sebou po bílé silnici.Před námi šla ryzka Nela. Zatočili jsme koně doleva na cestu. Vyjeli jsme velký kopec a dostali se na cestu, která měla po jedné straně ohradu, v které jsou ovce a po druhé straně to kryly stromy.Nancý zrychlila krok, ale já nevěděla proč. Po chvíli zastavila, nastražiila uši a nasouchala jak křupe sníh. Zase se rozešla, ovšem rychle, aby Nelu dohnala. Když se zjistilo, že to neklouže naklusali jsme a já klidně vysedávala. A zas krok, pro Nanďul otravný chod. Poplácala jsem Nancý po krku. Vjeli jsme na pole a jelikož to neklouzalo, nacválali jsme. Cval ve sněhu při západu slunce je to nejkrásnější, co jsem kdy zažila v koňském sedle. Úplný západ nebyl, ale slunce se pomalu zbarvovalo do červena. Ale co, bylo to stejně krásné. Zvláště když jedu na Naný. Nanďulka měla kupodivu krásný cval, takový houpavý pro mně pohodlný. Je pravda, že já nejsem na pohodlné koně zvyklá a jelikož Nancý měla občas dost tvrdé chody, tak mi to nevadilo. Dojeli jsme domu skoro za tmy a Nancy vypadala jakoby venku vůbec nebyla, byla nadupaná stejně jako když jsme vyjeli. Nancý děkuju ti za tu vyjížďku
